Čtete knihy a časopisy? Určitě ano. Napadlo Vás vůbec někdy, jak kniha vzniká? Nebo nemusí to být nutně kniha. Když si vezmete kelímek s jogurtem, zajímá Vás, jakou technologií se kelímek potiskuje? Víte vůbec, jak se jmenuje průmyslové odvětví, které se zabývá tiskem?
Tiskem jako takovým se zabývá polygrafie. Polygrafie je z řeckých slov. Polys a grafein. Polys znamená mnoho, grafein znamená psát.
Polygrafie vzniká v Evropě v polovině patnáctého století spolu s vynálezem knihtisku.
Knihtisk řadíme do takzvaného tisku z výšky. Až do poloviny dvacátého století se jednalo o technologii, kterou se tiskly knihy i noviny. Ve dvacátém století se pro tisk knih a časopisů začalo využívat ofsetové technologii, což je tisk z výšky. Ovšem, co kdybychom si ty jednotlivé technologie rozdělili trochu přehledněji?
Polygrafii rozdělujeme do tří velkých skupin.
- Tisk z výšky
- Tisk z plochy
- Tisk z hloubky
- Tisk z výšky – mezi tisk z výšky patřil knihtisk, který celá staletí byl využíván pro tisk knih a časopisů. Dnes se jedná o uměleckou technologii. Další technologií pro tisk z výšky je flexotisk. Jedná se o tisk z fotopolymerů. Flexotisk je velmi moderní technologie, která se používá například pro tisk obalové technologie.
- Tisk z plochy– tisk z plochy vynalezl pražský rodák Senefelder. Technologie se jmenovala litografie, tedy tisk z plochy. Litografie podobně jako knihtisk dnes patří k uměleckým technologiím. Typickým představitelem tisku z plochy je dnes ofset, což je tisk z kovolistů. Tato technologie nahradila zastaralý knihtisk a tisknou se jím skoro všechny tiskoviny. Noviny, časopisy, knihy, výroční zprávy, brožury.
- Tisk z hloubky – tisk z hloubky vynalezl Čech Karel Klíč. Tisková místa jsou jemně vyleptána do měděného válce. Náklady na výrobu tiskové formy jsou velmi nákladné, proto se hlubotisk používá na mimořádně velké náklady. Vysoké náklady v prvotřídní kvalitě. Například tisk uměleckých knih, pohlednic a podobně.
